Tak nějak černá nám svět,
karty z pyramid se kácí,
žel těchto mých pár vět
smysl poněkud ztrácí.
Ticho už zřejmě nehrozí,
bozi promlouvají k nám,
pěstí mi hrozí lidé nebozí,
schoval bych se, nemám kam.
Pěstí mi hrozí, ať už spadnu,
že nebe bude hezčí,
já na obláčku, oni na dnu,
poslouchám ty boží řeči.
Halíře cinkají všude kolem,
ten zvuk už skvěle znám,
než v rukávu lepší pod stolem,
schoval bych se, nemám kam.
Těžký to život, býti esem,
když v pekle si kartami čas krátí,
do nebe vynášen jsem –
výš a výš a ještě – ať
pád mě pak bolí co nejvíc.
Ne, ještě ne, modlím se k rukám,
ať táhnou jiného, ty nedaj‘ si říct,
schoval bych se, nemám kam.
Cítím se jako zbitý pes,
tímto světu sbohem dávám,
zbitý pes a mrtvý král es,
schoval bych se, nemám kam.