_ _ _

Na vodní hladině vidím tvé jméno,
až slunce zajde, vím, že nezbude z něj nic.
Dívám se za ním, v myšlenkách kamsi plavu
pryč. Však vím nejlíp, že všechno je dáno,
dědek starý na nebe pořád usmívá se sic,
ovšem holou a vrásčitou už má hlavu.

Co bude, co bude ráno, budeš zas?
Z ticha se narodí miminko krásné snad
a hlavou opět točit mi bude, možná.
Anebo mě do té temné řeky sraz,
holube, kamaráde, už nechci, nechci hrad
od tebe pokálený. Nashle, je konečná.

Běda, jak i na Styxu uzřím to jméno svaté,
popluju dál a dál, celý proklepaný,
ve skalách bečí ovce, jim štěkám na pozdrav,
chopte se mě, pochopové, tady mě máte,
horečkou změněného jistě k nepoznání,
ač pořád modlím se, že zas budu zdráv.