Tebou voní déšť, lásko,
tak proč tak málo pršíš?
Víš, jsi tak krásně blízko.
Jak něžná ruka konejšíš
ateistovu hříšnou duši,
která nemá boha, jen tě.
Díky tobě srdce mi buší,
však mozek marně volá tě,
druhou labuť do páru,
ono studí jezero samoty,
prosím, nezměň se v páru,
neb mým životem jsi ty.