Slzy krášlí mozaiku historie,
jako kapky na tvářích namrzají,
přestože se vlk k luně nedovyje,
ty střípky štěstí už neroztají.
V tom matném měsíčním světle
line se tvoje smutná písnička,
snad zpívaná pro zítřky světlé,
snad aby dobila onoho básníčka.
Toho básníčka s kloboukem v očích
a s myšlenkami na písničku starou,
(jejíž slova zapomenout byl by hřích)
co ani nevšiml si, že končí jaro…