V dvě stě padesáti dvou stéblech trávy

Svítá a ty ještě spíš
na louce rozprášená
Ještě neodletěl prach
tam k lodím beze jména
k vycházejícímu slunci
Schovaná v mém stínu
nemusíš tu mít strach
těžko zabiju tě znovu
Svět rudý ve tvé krvi
vše probouzí se z mdlob
a v hezkých květinkách
vidí ještě hezčí hrob