V ulicích davy,
skandující mé jméno,
to by bylo slávy,
ale už je mi to jedno.
Papír trhám vejpůl,
tužku odhazuji v dál,
tys mě sejmul!
Tak opravdově se ten sen zdál…
Můj klobouk rozvířil prach,
chytám se za srdce,
šel z tebe strach,
nad hlavou vycházelo ti slunce.
Růže na klopě mé však vadne,
nepřirozeně rychle usychá,
najednou je vše nějak prázdné,
život už zase pospíchá,
přivoním naposled,
na lepší časy se blýská…