_ _ _

Můj palec tiše píše ti vzkaz,
bubnuje jako první déšť z jara,
když parapet jemně hladí zas
a znova a znova a znova

Pomalu počítám pihy v té zprávě,
zda jich je míň než sto šedesát,
vidím se na nich, s tebou v trávě
nevinně beze slov si povídat

Můj pohled kutálí se od tvých očí
jak skleněnka přes bradu až k bříšku,
žel dál se na tobě už neroztočí,
v němém úžasu, že našel hvězdičku